Název

4. - 6. 5. 2018 Výprava roverů a skautů Blažkovec

Popis

Výprava začala celkem nevinně, což se docela rychle zvrtlo, když jsme zjistili, co všechno musíme narvat do batohu, abychom se mohli najíst… měl to být bezodpadový víkend a taky že byl (na ty rohlíky v sáčku si stejně nikdo nepamatuje). Míša, ten nejukecanější vedoucí, nás náhodou potkal na zastávce a trval na tom, že s námi počká na autobus, nechtělo se mu totiž do práce… po dvaceti minutách, se loučil s tím, ať pozdravujem Holičáky, čímž nám prozradil dosud utajené místo, kam jsme měli dojet… Po svém projevu, mu klasicky vylezli oči z důlků, ruka vylétla k puse a pusa řekla veliké protáhlé ups… nikdo to nezaregistroval, kromě mě a Lukáše, se kterým jsme se to snažili ukecat na Pardubice… Pan řidič byl velice potěšen, když mu Bieber za zády dělal protáhlé ksichty, Bořek ukazoval burgry, Mates slintal, Doktor říkal, ať kluci přestanou gayovat a podobně… Nějakou záhadnou cestou došli k zajímavému závěru, a to, že jedem do Choltic… No co, tak jsme jeli do Choltic… Cesta k příbytku se trochu protáhla Lukášovým úžasným batohem… kompletně mu rupnul popruh a batoh se právě nakláněl na stranu alá Titanik… My se však nevzdáváme a udělali jsme z uzlovačky takovej popruh, že i Max by nám záviděl. Kromě toho, že jsme se narvali tři do starého zabetonovaného kanálu, se nic nestalo… Týpek, kterej měl na starosti klíče, s tím, že se máme chovat jako doma, a že pokud něco rozbijeme, tak to nebude nic nového. Útulná chatička na okraji rybníka měla všechno, co taková chatička potřebuje… dřevník, záchod, stůl a něco jako postele. Po ubytování jsme šli vařit polévku z čočky, tato polévka byla velice chutná, jen prostě skautíci nemají vkus na jídlo… Pokračovali jsme hrou, kde jsme představovat nějaké situace, my (já, Bořek, Lukáš) jsme dostali úklid klubovny… Druhá skupina dělala, že připravuje program na schůzku, aneb jak to nemá vypadat. Další hra nesla název Kdo s koho? Šlo o to, že jsme měli zavázaný oči (v jedenáct večer), byli jsme zamotáni, a pak jsme řešili hádanky, potom co jsme je uhádli, byli jednomu z nás rozvázány oči a řečeny instrukce… měli jsme rozdělat oheň, já nesměl používat ruce, ostatní pusu… jednoduché, ale efektivní… za mě nejlepší hra. Ráno jsme začali perfektní rozcvičkou na druhém břehu rybníka. Chudáci rybáři… po snídani a vlastně celé dopoledne jsme se bavili a uvažovali o různých věcech a snažili se provádět týmovou práci. K obědu už nevím, co bylo (sorry jako), ale byl dobrý, to vím… (poznámka: šunkofleky). Po obědě jsme se šli s Matesem vykoupat a musím říct, že tam mají Holičáci perfektní vodu… Odpoledne jsme prováděli další spolupracovní hry a do toho ještě byla konference národů o ekologické stopě, kde se ukázalo, že by pan dr. Dželíto (Jelito - Doktor, zástupce Číny) potřeboval 5,5 planety k tomu, aby mohl přežít… po konferenci jsme se odebrali zachraňovat Zemi… měli jsme během 5 let zasázet 15 melounů stromů (zvládli jsme to za rok a něco)… každej z nás byl jeden světadíl a měli jsme si pomáhat na základě lístečků, nošení lidí, nezabití se apod. Je super, když se zvedne kontinent Antarktida (cca 250 lidí) a jde sázet 3 melouny stromů za rok… celkově jsme zasadili za čtyři roky 53 milionů stromků, nádhera… Po této hře následovalo vaření – riziko po francouzsku nebo něco takovýho…(poznámka: italské) totální sehranost, riziko mě fakt nadchlo, hlavně ta dýně byla vynikající… Pak už jsme jen zpívali… Neděle byla plná uklízení a zpětných vazeb a šití… ano šití… rozcvička, jako předchozí den a úžasná snídaně, už taky nevím z čeho… (pomazánka z ricotty) Následoval eko kvíz – běh po lístečcích na čas, s tím, že jsme si měli zapisovat odpovědi… kromě toho, že jsem málem ztratil duši, v pohodě… Oběd jsem pokoušel sníst, ale zeleninový karbanátek jen ze zeleniny není prostě pro mne. I tak jsem ale snědl víc jak půlku, takže se musím poplácat… Když přijel týpek převzít chatku, byl trošku rozčilenej, i tak na nás ale hodil úsměv (který se mně zdál hranej, ale co, taky jsem mlel z posledního). Cestou domů se nic nestalo, kromě toho, že se kluci snažili Matesovi dohodit nějakou blondýnu na zastávce… chudák Mates… Cesta busem proběhla ve stylu spánku a všichni jsme šťastně dojeli… teda doufám…
Niva

Nastavení